Vždycky jsem jen přemýšlela o tom, vzít batoh, sváču a vyrazit někam do přírody sama. Bez auta je to trošku míň na punk, tak jsem večer sedla k PC a začala googlit, odkud kam, kdy a jak. No a ráno to nejtěžší, vstát na budík. Naštěstí to klaplo. Z Čerňáku to jelo v 7, na osmičku už v Liberci. Trošku promrznutí na zastávce a pak hurá tramvaji pod Ještěd. Na Ještědu jsem nikdy nebyla, takže pro mě bylo vše poprvý. A tak si přijedu tram na konečnou, rozhlížím se.. a Ještěd nikde. Mlha jako prase. Napadlo mě, jakým směrem ho můžu očekávat, ale stejně to bylo napínavý.
Cestou nahoru jsem nepotkala ani živáčka, a tak mi nebylo blbý stavět stativ a trošku si zablbnout. Zlé jazyky říkají, že jsem se oblíkla na hory celkem odvážně. Zpětně... měli pravdu :D
Ten známý vysílač na mě vykoukl až úplně nahoře. Jelikož jsem tam byla poprvé, tak mě napadlo...hmm nepůjdu normálně jako člověk po silnici, vezmu to zkratkou. A tak jsem se škrábala nahoru po zledovatělém povrchu, bořila do sněhu a nechávala se unášet fotografickým adrenalinem a hledáním toho pravého úhlu. V půlce mi došlo, že to nebyl zas tak dobrý nápad, ale bylo pozdě, protože dolů jsem se bála ještě více než nahoru. A tak jsem se v promáčených kalhotách se zledovatělýma rukama konečně dostala na parkoviště. Jediné co mě zajímalo bylo teplo a tak jsem vklouzla dovnitř. Svařák a polévka s chlebem..what else.
Než jsem si stačila sníst a vypít svou objednávku, ledy začaly tát, mlha a mraky mizet a vše se začalo zbarvovat do modra. Lepší počasí jsem si snad ani nemohla přát.
Tip na hory. Pokud máte stativ, hodí se i jako hůlka na podpěru při klouzání :D
Abych si ten výlet zpestřila po fotografické stránce, cestou nahoru jsem fotila jen přes objektiv 16mm1,4 a cestou dolů zase 50mm2.
Na to, že 50mm je u mě na posledním místě co se týče oblíbenosti, jsem si s ním celkem rozuměla a dala si i selfportait.
Výlet to byl super, takže ještě poslední foto z dálky a zpět do Prahy.
Co se týče mého tipu, kde Ještěd stojí, sekla jsem se jen o kousek :)
